Zmizelá

"Když myslím na svou ženu, myslím na její hlavu. Představuji si, jak rozbíjím její lebku, prohrabávám se jejím mozkem, snažím se získat odpovědi." Jsem velkým, jasným a neoddiskutovatelným vládcem naší domácnosti - prostě vařím, peru, žehlím, starám se o děti, zařizuju večeře při svíčkách a zpod pantofle vykukuju jen s nejvyšší opatrností. Mně se zkrátka nemůže stát to, co se stalo Nickovi. Jenže s Nickem jsem si užil celkem slušný napětí, ještě lepší pocit beznaděje a kdybych věřil tomu, že FBI skáče tak jednoduše na špek, tak bych se stal nepolapitelným federálním zločincem. Takhle musím konstatovat spokojenost s filmem a nespokojenost s tím, jak to dopadlo. Já bych ji zabil minimálně třikrát. (08.04.2015)

Film co nemá chybku v provedení, nedá ani minutku se nudit, táhne i herecky svojí ústřední dvojicí (ať žije Batfleck a jeho nablblej úsměv), a hlavně, přinutí vás a váš doprovod ještě hodinu po skončení projekce probírat co a jak vlastně bylo, je po vlažných trailerech bez debat dalším velmi silným příspěvkem Davida Finchera. (06.10.2014)

Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění. (21.10.2014)

Další grafomanská kravka s hlubokým hrtanem použila tak zvaný Roulingovský gambit, praštila rukopisem plagiátorského braku o stůl významného nakladatele, načež klesla do kolen a nasoukala si na mandle jeho ego. Poté rozkošnicky polkla, vytáhla mu z kapsy saka hedvábný kapesník s monogramem, decentně si s ním utřela koutky, bradou pokynula k tomu stohu áčtyřek a pronesla: „Ňu Jork tájms bestselr, dost dobře taky lížu koule!“. Téměř sedmdesátiletý veterán jen zkušeně mávl kouzelným marketingem a stalo se. Ve druhém kole obdobným způsobem vycucla cévku z židáckého ředitele Lišky dvacátého století a jsem docela zvědav, kdy půjde do hetryku a udělají z toho ještě počítačovou hru. Moše však naštěstí nechtěl nic riskovat, a tak si na to najmul Davču, o němž je známo, že dokáže udělat zábavný a řemeslně perfektní sryler i z návodu na obsluhu automatické pračky. A Finčr opět odvedl dokonalou práci, jen je hrozná škoda, že ještě před naší milou „spisovatelkou“ vkleče svíral půlky majitele studia i Ben „Koženátvářsrigormortis“ Eflek a předfeloval si tak jako obvykle opci na nejbližší výraznou hauptku. Slečna Píková s Bárnym sice dělají všechno proto, aby smázli divácké trauma z tohoto ochrnutého klauna, nicméně když člověk vidí, jak za dvě hodiny poměrně emoční role doslova a do písmene jednou af(l)ektovaně zamrká a vykouzlí jeden jediný tetanický úsměv, při němž mu nepochybně museli do koulí pustit dvěstědvacet, aby vypadal alespoň trochu jako od přirození, zmítá jím pocit zmaru a názor, že i vyřezaná marioneta Kašpárka by za tento part dozajista sahala na Oskara. Ze zoufalství sice ve filmu vytáhl i čuráka, avšak to heterosexuálního kritika maximálně tak dokonale „obměkčí“ a nakonec jej stejně jen tvrdě pošle do hajzlu. To chladná britská pichna Rozamunda, to je jiná káva. Ta vypadá, že při vhodném kaučingu zvládne jakoukoliv polohu, herecky naprosto oslnila a i přes výraz kapku šmrncnutý downem neuvěřitelně apeluje, až by jí jeden klidně úplně zadarmo vyvložkoval komín a odvzdušnil radiátory, aniž by musela příliš škemrat. (27.12.2014)

Zmizelá je hodně slušné atmosferické drama, které umí natočit snad jenom David Fincher. To už je ale můj problém, že když vidím Finchera a thriller, tak očekávám něco na způsob Sedm. Sedm ale na rozdíl od tohoto kousku mělo všechno dokonalé. Tady se to k dokonalosti takřka přibližuje. Také jsem ze začátku dal pět hvězd. Postupně jsem se ale rozhodl o jednu hvězdičku hodnocení sundat, protože ve filmu i přesto bylo pár bodů, které tu dokonalost shazovaly. Třeba takový Neil Patrick Harris. Postavu měl dobrou, ale já bych ho do tak vážného thrilleru nikdy neobsadil. On do takových filmů prostě nepatří, ať se snaží sebevíc. Také si všimněte, že tu o něm skoro nikdo nemluví. Naopak Rosamund Pike tu předvedla výkon takový, že překonat ho bude pro ní něco opravdu dost těžkého. Takhle dobrou roli jsem dlouho neviděl a určitě na něj jen tak nezapomenu, jestli vůbec. I přes tu její dokonalost je tu ale Ben Affleck, o kterým si popravdě ani den po shlédnutí nevím, co si mám myslet. Nezahrál zle, ale zároveň jsem vůbec nevěděl, co si o něm mám myslet. Rozhodně bych neřekl, že je prkennej, jako tu plno lidí tvrdí, jenom jsem si ho nedokázal k ničemu přiřadit. Byl u mě dost bez názoru a stejně tak to cítím i teď. No a tihle tři herci byli asi ty tři nejzásadnější postavy tohoto filmu. Od toho se to dost odvíjelo a s nimi to také rostlo a padalo. Co se týče příběhu, u něj mi je naprosto jasné, proč si ho Fincher vybral. Stejně tak mi je jasné, proč si vybral i trilogii Millenium. Má evidentně podobné příběhy moc rád. Jemu tyhle nečekané zvraty prostě pekelně sedí. Na závěr snad jen dodám, že pět hvězdiček film nedostal také proto, že závěr byl až zbytečně rychle utnut. Čekal bych alespoň nějakou tečku, která by mě sejmula, a nad kterou by člověk mohl sám přemýšlet a nemusel by se nutně vracet k filmu jako celku. Prostě tečku, která by mě totálně sejmula. Něco, co má třeba Prokletý ostrov. Bohužel se ale nekonalo a proto tedy čtyři hvězdy.Zároveň si ale myslím, že to je jeden z nejlepších filmů, co Fincher kdy natočil. Kdyby se držel už jen takových filmů, vůbec bych se nezlobil. (10.10.2014)